Někdy mám pocit, že prodavači v kamenných obchodech ani nemají zájem o to, aby obsluhovali lidi. Tváří se nevrle, že se jich bojím zeptat na sortiment, který hledám, abych nechytila nějakou facku, nebo minimálně odpálkování typu, že je to támhle a pozorovat neurčité mávnutí rukou.
To pak je člověk tak otrávený, že se sebere a jde domů, aby si objednal danou věc a čekal, až mu to nějaká zásilková služba přiveze.
Někde je možné objednat si, co potřebujete a pak si to vyzvednout v obchodě. Je nás dost takových, kteří nejdříve jdeme na místo, kde očekáváme plné regály, ale nacházíme jen prázdno, a cedulky s cenami, kolik by to stálo, kdyby zboží měli, a jsme zklamaní.
Smutně hledíme na místo, kde nic není a díky svému vrozenému optimismu hledáme, jestli někde přeci jenom není zapomenuté, či špatně položené zboží, pro které jsme přišli.
Prodavačka, která se přižene, jako by nás chtěla vynést v zubech za komentáře, že to zase nemají a vypouští z úst výmluvu, že zboží není proto, že byla mlha a z toho důvodu kamion nedojel do našeho města.
S kamennou tváří předstíráme, že jí věříme a odcházíme domů k počítači, abychom nakoupili přes e-shop. Jaký je ale náš údiv, když obratem dostaneme odpověď, že zboží nám na prodejnu dodají, ale zároveň nám píšou, že tam mají vše a nemusíme si to objednávat. Po našem vylíčení celé situace, už další výtku nedostaneme.
Dosud jsem si myslela, že internetové shopy jsou proto, aby si člověk nějaké zboží objednal levněji, než je v obchodě, nebo když je nemocný, tak si nechá přivézt jídlo, ale ne proto, že špatně funguje vedoucí (dnes se tomu říká manažer) obchodu.
Například takto kupuji věci, které neseženu v blízkém okolí, ale jen v jednom vzdáleném městě nebo přes e-shop.
Patřím spíš mezi konzervativce. Ráda se procházím mezi regály, nebo věšáky s oblečením a zkouším, protože jako většině z nás mi nemusí v mé velikosti oblečení padnout a proces vracení do e-shopu mi přijde zbytečnou ztrátou času.
Miluji vůni knih. Vejít do knihkupectví, nahlížet do nich, přečíst si pár řádků, to je to pravé. Ale i tady se stává, že vybraný titul jim ponechám a raději si ho objednám, protože vyjde o dost levněji, než zde.
Ve chvíli, kdy mi dojde zásilka, netrpělivě otevírám krabici a tisknu si k sobě nové, voňavé čtení.
Horší ale je, když potřebujeme něco z lékárny a ani na čtyřech místech se nám nepodaří náš lék koupit. Znovu tedy doma usedáme k počítači a hledáme, která lékárna ho má na skladě. Objednáme si ho a necháme doručit do té nejbližší. Při vyzvedávání zásilky nás pokárají, že jsme si to mohli objednat na místě, zvlášť když si pamatují, že jsme tam byli. Tehdy nám to nebylo nabídnuto, ale jsme za lék šťastní, tak se necháváme v klidu poučit, jak se příště zachovat.
Někdy z toho mám zkrátka pocit, že nás všichni tlačí do toho, abychom seděli doma a nákupy si vyřizovali přes internet bez předchozího prohlédnutí zboží. Ale jak to má dělat těch 20% obyvatel, kteří ho vůbec nemají?
